Komteska

Odkazy

Komteska

Zábava

Korálky

Krása zimy

Zdravá výživa

Jídelníček

Léto

Rose

Ivana

~ Ivany velikonoční stránky, recepty a jiné...

Beruška8

Statistika

Je tu právě

online:

Novinky

Verše

JARNÍ KVĚTY

Když jaro do květů vstává,
vůni vlévá do zahrad,
květ květu lásku svou dává,
každý má někoho rád.

Rozezní se melodie,
co slunce na strunách má,
číšemi květů připije,
tomu,co lásku svou dá.

Zahradou když zavoní
květy třešní jabloní,
kytičku jak mnohokrát,
přijdu z ní zas tobě dát.

Přijmi tu kytičku mou,
slova lásky květy jsou,
jejich vůně řekne snad,
stále tebe já mám rád.



SNĚŽENKA

Ty sněženko bílá,
první jarní kvítku,
sluníčko si lákáš,
k sobě na besídku.

Často ještě padneš,
zas pod tíhou sněhu,
přesto nám přinášíš,
s bledulemi něhu.

přivolat již jaro
chtějí i krokusy,
proto také ony
ochutnat sníh musí.



JARO

Na zlatých jehlicích
první jarní slunce,
gobelín svůj splétá.
Mrazivému dechu
neduživých dnů teď,
bledulemi zvoní.

Na plamínky jehněd,
první včelka vzlétá,
láska se probouzí
ze zimního spánku.
Kytičku sněženek
natrhám já pro ni.

Teď ze svícnů květů,
pel do tváře slétá.
Nezůstalas lásko,
kdesi za obzorem,
Nejsi moje lásko,
dokončená věta.



PROBUZENÍ JARA

Zvonky bledulí
zimě hrany zvoní
Paprsky slunce
podběl zažehují
Dechem fialek
meze voní
Narcisy kolem vytrubují,
že zemi otvírají petrklíče
K oslavě
pozdvihují kalich tulipány
Stydlivě
klopí řasy sedmikrásky
Proudící míza otevírá
brány rozkoše a lásky



MÁJ

Kouzelný koberec
upletl máj
s tisíci slunci
pampelišek.
Na svoji flétnu
kose mu hraj,
ty chodče stůj,
a sleduj tiše
jak mládí
struny rozehrál,
jak sloky
lásce píše
a k přípitku
jí pozvedá
na stvolech květin
květů číše.



KUKAČKA

Kukačko díky,
že jaro pozdravilo,
dnes tvoje kuků.
Veselé zeleni,
a jara zrození,
podalo ruku.

Jen věštbu tvojí,
zradily ozvěny kroků.
Nedá se spočítat,
kolik jsi dopřála
právě teď, roků.



LÁSKO,KVĚTE PAMPELIŠKY

Pampeliško sluncem hýříš,
rozléváš jej kolem nás,
rozdáváš jej všemu světu,
než tvé chmýří svane čas.

Lásko, květe pampelišky
rozhoříš své slunce v nás,
pak svůj květ proměníš v chmýří
a odkveteš náhle zas.



LÁSKA JE

Láska je městem stínů bez věží,
co nikde v světě neleží,
ostrovem v bouři na moři,
a sluncem, které nehoří.

Láska je stvolem, který může kvést,
i květem co lze neunést,
je vůní, která nevoní,
pohledem na dno do tůní.

Láska je baladou beze slov,
bezmezně pevný, vzácný kov,
nelze jej jenom brát a vzít,
je krásný vztah a něžný cit.

Láska je světlo v temnotě,
láska je druhem v samotě,
láska se nedá zhanobit,
láska ta bude věčně žít.



POLÍBENÍ

Dostat políbení
pod rozkvetlou třešní,
snažily se dívky,
snaží se i dnešní.

Nedočkají-li se
a plátky květů spadnou,
podle pořekadla
ony též uvadnou.



PAMPELIŠCE

Sotva jen dospěješ v krásu,
svým dětem ji rozdělíš.
Vánek pak vyhoví hlasu,
zanést je v úrodnou skrýš.

Hrdě se nad loukou tyčí,
tvůj stvol i líce bledá,
vítr dál kolem řas fičí,
sukénku listů zvedá.

Teprve lidé tě skloní
v těch letních ,žíznivých dnech,
podťata z těla pak roníš,
proudem, svou, bělavou krev.



RÁNO

Vesele si hvízdej kose,
probuď slunce ze spaní,
protři víčka v ranní rose,
vyhledej si snídani.

Až paprsky rozlijí se
ranní rose po tváři,
zalijí i její kapky,
ty jak perly zazáří.

Pak si budem spolu hráti,
na zahradě na schovku,
pak si dáš zas žížaličku,
já u mamky bábovku.



SE SKŘIVÁNKEM

Jarním dechem země voní,
k slunka záři tvář svou kloní,
nad polem si skřivan zpívá,
kolik lásky píseň skrývá

Kolik štěstí v jeho trylku
pěj skřivánku ještě chvilku!
Zpívej se mnou na oslavu,
matce zemi,vždyť jsme v právu.

Podívej se jak je krásná
z šatu září zeleň jasná
i květy má její šat,
tolik krásy nám chce dát.

Prohlédni ji jak zkrásněla,
jaká svěžest dýchá z těla,
jak si s šatem hraje vánek.
Dávno je pryč zimní spánek.

Proto leť výš milý brachu,
u slunce pak beze strachu,
zpívej píseň všemu světu:
"Sláva,sláva - jaro je tu"!



NÁVRATY

Skládanky z betonu
vsakujete v sebe
proud radostí,
bolestí,
dětských snů
i netečnosti,
která zebe.

Opředené vlajkoslávou
na prádelních šnůrách
balkonů visící,
která z nich tvoří
pestrou,májovou kytici.

Chladivé,žhavé,
tiché i hlučící,
často i proklínané,
přec se k vám vracíme
-rádi,
pro ty své milované.



SOUMRAK

Den unaven
za obzor klesl
a loupá kůru-
pomeranči.
Severní vítr
mu po čele
s vráskami mraků
tančí.

A stromy hrají
stínohru
s odrazem pomeranče
v tváři.
Světlušky oken
paneláků,
lemují obraz
září.



VEČER

Barevnou hudbu
zapíná večer městu
a její tóny
blikají v kostkách domů,
nesou se nábřežím,
na větvích stromů visí,
jak púrůvod lampionů.

A jejich odrazy
přijímá Labe do náručí
za písně motorů,
za brumenda,
co ulicemi hučí,
se s nimi laská.

Domy a světla,
stromy a řeka,
patří zde k sobě.
Nábřeží,
lidé,
i láska.



ODLESKY

S večerem přijdou,
plavou,
zrcadlem řeky,
ve smutečním flóru.
Protáhlé tváře,
všech barev...
Za taktu semaforů.

I temné stíny,
přes břehy
s nimi do vody
visí.

Obrysy kvádrů,
z panelů,
z nichž ony přichází.
Odlesky...
Barevná okna
čísi.

Domovy...
Moderní tišiny
v hukotu městských ulic,
večerem pouť na řece rozsvítí,
jeden ke druhému
se tulíc.
Někdy jen klidně

a volně
leží na hladině,
jindy je řeka kolébá
vlnkami,
na svém klíně.



ZELENÁ BRÁNA

Věž její dolů
hledí spatra
na vlny vozů
i na příboj lidí.
Majestátně,
jak Kleopatra,
ze svého trůnu,
kolem vidí.

Město,
tepoucí pulzy horečnými.
Dopravu,
plnící si nenasytná břicha.
Park,
se zámkem a stromovím,
kterým zde
město dýchá.

Šumící řeku
se splavem.
Morovou sochu
s náměstím.
Sváteční livrej
chrámu múz.
Svatební průvod
nevěstin.

Ulice
do nichž vyšly si
s hvězdami noci,
stíny.
Horoucí lásku
milenců,
se svými zákoutími.



KUNĚTICKÁ HORA

Opředena uzlíčky roků,
znáš tenhle kraj.
Je tvůj a ty patříš k němu.
K úrodné zemi i mokřinám luk,
závojům mlh,které Labe
přineslo ti k věnu.

A zůstal tvůj,
ač v mnohém se již změnil.
Má zelenavé oči písníků,
kadeře dýmu elektráren.
Rojnice kombajnů
plazící se, zaprášené,
zralým lánem.

Máš parfém smogu města,
s vůní kávovin a parafinu
i chemie ti dýchá do tváře.
Ty přesto sněžíš plátky květů
na sráních svých,
vždy na jaře.




NAŠE MĚSTO

Všude bývá hezky
po tý zemi český,
přesto každý mívá
jedno místo rád.
Když se v světě ztrácí,
znovu pak se vrací,
kde své lásky má.

Pražák má svou Prahu,
my zas plochou dráhu,
má-li stověžatou,
my zas Přílbu zlatou,
Má-li Petřín s věží,
u nás Kuňka leží,
Velkou Pardubickou
koně tu běží.

Máme svou Perštejnku,
hezký holky venku,
zajdeme si rádi,
do našeho šenku.
Máme svoje město
stále rádi přesto,
že chemií voní,
nám z perníku těsto.






Sedlej koně čas již běží,
štěstí spoutej do otěží.
Taxis řekne ti ještě dnes,
jak přetěžká je stýplčes.
Taxis řekne ti ještě dnes,
kde kůň i jezdec má svou mez.

Tráva je sice skosena,
po vůni sena nevoní
a pole čerstvě zorané,
nese již stopy o koní.

Teď blíží se zas finale
a na start první jezdci jdou
tam točí koně bludný kruh,
než ozve se jim náhle gou!

A dusot koní po trávě,
nese se jako bubnů ryk,
kdo lehce projde taxisem,
pro všechny je teď otazník.

Již první zved se nad proutí,
vítězem chtěl by se dnes stát,
dotek země, kůň se hroutí
a za ním dalších jezdců pád.

Tráva od koní rozryta,
po vůni sena nevoní,
na ní touha po vítězství,
na ní jsou jezdci bez koní.



STÉBLOVÁ

Dnes vyjedem si,
modro oděl si den
Slunce si pálí
a kdesi v dáli
čeká náš sen
Písek,oblázky,
zákoutí lásky má,
Stromy stín střeží,
jen trávu svěží,
stěží dá.

Naše moře Stéblová
zelení svou přivítá,
každému ráda jí dá,
slunce,písek,vodu má.

Slunce,voda,slunce, voda,
každý se jim rychle poddá,
je tu čilý ruch
a čistoučký vzduch,
ten kdo lehne jemom na zem,
spálená má záda rázem,
jak byl břiše -
radši nedýše.




ŠUMAVA

Tvůj kraj je úsměv matčin,
je dotek jejích něžných dlaní,
je krajem lesů,hor a bystřin,
jenž nad kolébkou se tu sklání
s šepotem stromů na svých stráních,
v oparu skrývajících tvář.

Jenž hledí v ruce matky
v nichž dětské oči klíží se tu v sen,
jenž hledí jak se vrací zpátky,
do nich,po nočním snění den,
když ranní slunce nad horami,
zažehne zde svou svatozář.

Tvůj kraj jsou dětské hry,
má rodná řeč, skřivánčí zpěv,
svěžího vánku polaskání,
chladivou dlaní po vlasech.
Je písní, která v rozvoněném sadu
se nese dětstvím,prostá,pro náladu
kladoucí čisté city na oltář.

A čarovné té kráse horských strání,
zurčení bystřin,tichu tůní
rybníčkům s lekníny a vlahým dechem vod,
jež zpovídaly prvé sny a prvá přání,
těm lesům šumivým s omamnou svojí vůní,
těm místům svého jara, svého zrání,
těm rodným poutům vzdávám hold.




ŠUMAVO,ŠUMAVO

Šumavo,Šumavo,
ty jsi můj rodný kraj.
Šumavo,Šumavo,
ty jsi můj dětský ráj.
Na tebe vzpomínám,
slyším tvé stromy hrát,
tu píseň tesklivou,
kterou mám stále rád.

Šumavo,Šumavo,
srdcem mým budeš znít,
ač dnes již o tobě,
mohu jen v tichu snít.

Šumavo,Šumavo,
tvé horské vísky znám
schoulené pod lesy,
v náručí lučinám.
Stále jsou pokladem,
očí mých, který mám,
který dál trvale
v srdci svém ukrývám.

Šumavo,Šumavo,
srdcem mým budeš znít,
ač dnes již o tobě,
mohu jen v tichu snít.



ŠPIČÁK

Do kroků
cestou k jezeru
zde velikány šumí
svou píseň prastarou,
ale jen ten,
kdo tady každý kořen zná,
tu píseň uslyší
a slovům porozumí.

Zní tu již celá staletí
a přec je stále jiná.
Protkána vůní jehličí
i chlebem dřevařů.
I hrdost kraje
v těch jejích tónech
dřímá.


TÝNECKÉ POHLEDY

Jak koláč pouťový
zde ležíš před horami
ozdoben lány brambor,
pšenice a žita.
S kostelíkem na kopečku,
strážcem i průvodcem,
který každého vítá
na cestě alejemi jabloní.

Vítá tě hlasem svých hodin,
již na kus cesty,zdáli,
kde potok spěchá vrbovím,
kde s ranní rosou úžlabím
chuchvalce mlh se válí,
kde v čisté vodě s kamením
mihne se pstruh,
couvne si rak
a v jehož březích
s rákosím,
ve větvích olší,vrb,
najde si hnízdo pták.

U jeho zrodu stojí mlýn,
jejž zapomněla minulost.
Často je slyšet klapot kola,
ale jen málokdy sem
přijde host.

A nad ním rybník
s vůní puškvorce
i s květy leknínů.
S hrází povídavých osik,
pružných bříz,
zhlížejících se
v chladném zrcadle
a zvoucí k sobě,
do stínu.

Polední strana
představí ti lesy
plynoucí v dáli,
po obzor.
Se smrčím, dubím
i jedlemi,
modří borůvek,vůní hub,
paseky s maliním,
lesy plynoucí kopci
do Šumavy,
do oparu
těch jejích
modrýh hor.

V půlnoční stranu
postavil se tady
nevelký kopec,
Svatý Ján.
S rybníčky svými
pod úpatím,
se spoustou zákoutí,
vábící kluky
k dětským hrám.

A tam,
kde kotouč sluneční,
za hory zapadá,
tam skotačivě,
po lukách,
protéká Úhlava.
Utíká stále údolím,
jakoby měla spěch,
donést ten klid a pohodu,
z Klatovska, dál do Čech.




NA TÉ VYSOČINĚ

Na té Vysočině
jsou stráně zelené
mezi nimi vísky
jako utopené,
já tam také jednu
z těch vesniček znám,
na její pohodu,
se vždy těšívám.

Ta naše vesnička,
i když je maličká,
často jí vídávám
a v koutku srdce mám.
Schoulená za lesy,
s oblohou hraje si,
má svojich tisíc krás,
každá z nich dříme v nás,
Když jaro probudí,
v korunách stromů květ,
růžově vonavá,
volá nás k sobě zpět.



DRACI

Chtěli by si draci,
létat jako ptáci,
musí ale počkat,
až se vitr vrací.

Jak obilí z polí,
pozvolna se ztrácí,
ke slovu přichází -
vítr a s ním draci.

Nad poli se honí
bělavé obláčky
a pod nimi točí,
draci své otáčky.



KOCOUR

Kocourovi do tlapek
padla hloupá myška.
Do vzduchu ji vyhazuje,
ona strchem píská.

Přestane-li ho to bavit,
tak v klubíčku leží.
Jen po očku pokukuje,
zda myška neběží.

Ta pak zase dává pozor,
zda se kocour nehne,
pomaloučku pazí se pryč.
Pak rychle vyběhne.

Že mu nikdy neuteče,
musí každý chápat.
Když je v díře,kocour skočí,
začne ji z ní drápat.



MOUCHY

Chlubila se moucha, mouše,
že jen ona nejlíp kouše.
Neposlechly muší dozor,
aby dávaly si pozor.
Hádaly se spolu tak,
až je obě sezob pták



NA SKLONKU LÉTA

Jdou si lesem po jehličí,
dnes průvody trpasličí.
Na klouboučcích bílý fábor,
rozlehlý již tvoří tábor.

Nemějte však z toho úlek,
jste tu v zemi muchomůrek.
Společně tu jejich rasy,
vystavují svoje krásy.



HOUBY,HOUBY,HOUBIČKY

Houby,houby,houbičky,
nebojte se lidičky.
Vyrazte si z ozónu,
na houbařskou sezonu.

V lese rostou už vám zase,
klouzci,hřiby v plné kráse.
Z mysli zmizí městský ruch,
plíce najdou čistý vzduch.




PODZIM

Barevné dopisy
napsaly stromy létu,
řeky schoulily se
do hedvábí mlh.
Módní hněď oranic
náhle je tu,
když podzim
do krajiny vtrh.

Lidé sebrali
poslední zlaté pruty,
jež babím létem
byly nabídnuty
a den
se začal válet
v nedbalkách.



PRINCIPÁL

Principál podzim
otevřel svou scenerii,
s přemírou barev
svojí melodií
v skulinách rámů,
na oknech.
Létu se vydral
z prsou
již poslední vzdech
a v ohlas jemu,
zaznělo štěbetání
ptačích sněmů
před jejich letem
na dalekou pouť,
když podzim
začal den
ve výhni barev
kout.


NETEČNOST

Neukrajuj z chleba času,
krajíc zbytečně,
i okamžik má svou krásu,
nehleď netečně.

Vrývej obraz do paměti,
který běží kolem,
ať jdeš městem po ulici,
nebo cestou polem.

Co jsi přešel nevrací se,
nikdy znovu zpátky,
vzpomínky ti zůstanou za
zavřenými vrátky.


 

 
ZaWeB ZaWeB

Můžeš zanechat nějaký vzkaz,pochvalu nebo dotaz,díky.

Free cursors for MySpace at www.totallyfreecursors.com!